13. 2. 2012 – Dej sem to zboží!

„Dvanáct korun devadesát!“
Kolečka vozíku se roztočí, nohy se rozeběhnou.
„Támhle! Sardinky v oleji!“ Vozík přibrzdí a zboží přistane na jeho dně.
„Jedem!“ Potichu, hlavně nenápadně, se vozík a jeho řidiči proplétají mezi regály… Když tu náhle: „Pozor, vpravo! Ochranka!“ Vozík se rozjede a uniká. Ale ne nadlouho.
Pronásledovatelé nebyli sami. Z boční uličky se vyřítí vozík a s tlumeným cinknutím narazí do vozu „pašeráků“.
„Dej sem to zboží!“, ozve se…

Pojďme si zahrát tuto slavnou hru. Že jste z ukázky nepochopili, oč jde? Vůbec nevadí! Připravili jsme pro vás krátký výcuc z pravidel.
Stačí tedy dvě věci: přečíst si následujících pár řádků a sebrat trochu odvahy (není jí potřeba moc) a přijít…

Sraz: 17.55 na Chodově (ve vestibulu metra – hned nad schody mimo placený prostor)

Dej sem to zboží – pravidla
Průběh hry
Hra probíhá v supermarketu, za běžného provozu. Hráči jsou rozděleni do dvou skupin: kupující (pašeráky) a ochranku. Hráči se po hypermarketu mohou pohybovat pouze ve dvojících a s nákupním vozíkem.

Kupující se snaží najít zboží ceny určené na začátku hry (například libovolné zboží za 57 Kč) a dovézt ho do pokladny (nejedná se o skutečnou pokladnu, ale o pokladnu provozovanou organizátory).

Ochranka se snaží kupujícím v nákupu zabránit a to pouze jediným dovoleným způsobem: dotykem svého vozíku a vozíku kupující dvojice (žádný brutální náraz).
Takto chycená dvojice musí odevzdat zboží ochrance, která je chytila, a může jít znovu nakupovat. Ochranka je povinna najít místo, ze kterého zboží pochází, a vrátit ho tam.

Po uplynutí časového limitu (30-60 minut) se role prohodí. Vítězí skupina, která dokázala jako kupující dovést více zboží.

Pokud máte po přečtení pravidel pocit, že by hra mohla být poněkud nebezpečná, nebojte se. Za žádných okolností nechceme narušovat chod supermarketu, či omezovat běžné nakupující. Hra bude probíhat tak, abychom způsobili co nejméně rozruchu (nejraději žádný).
A věřte mi, lidé si nevšimnou téměř ničeho. Už jsem hru hrála víckrát a nikdy nebyl problém.

Déjà vu – Hele, už zase běží?!

Kdybych si mohla něco přát, chtěla bych se na jeden den stát obyčejným člověkem, který si jde večer v pátek třináctého dát do Starbucks kafe. A tam, co nevidí… nějaké magory, kteří čas od času zopakují tutéž věc – proboha, vždyť on už si ten svetr jednou přece sundaval?! Nebo se mi to jen zdá? Doprčic, mám vidiny? Opravdu té holce už počtvrté spadlo učení ze stolku a rozsypalo se po celé podlaze? Co to je? Ta holka v červeném musí být šáhlá, pokolikáté už proboha venku s tou českou vlajkou proběhla? A támhleten cyklista a tady… ten týpek do sebe klopí už čtvrtý cukr! Co to má znamenat? Co se stalo s časem, něco se zaseklo?!
Nevěřícně bych se dívala kolem, nejistě bych se zasmála a zavrtěla hlavou. A pak bych se zase dál věnovala svému kafi a myslela si: jsem asi blázen…
Jo, někdy by to bylo fajn, neznat Děsír a někde ho, nic netušíc, potkat…
Já jako aktér toho popravdě ze samotné akce až tak moc nemám. Cítila jsem se tak trochu jen jako malé kolečko ve stroji… aniž bych ten stroj někdy viděla v celé jeho kráse (mimochodem – ten stroj rozhodně musel mít o kolečko víc!)
Z celého našeho počínání mi proto v hlavě utkvělo jen pár myšlenek:
Už běží vlajka! Honem! Musím dávat pozor, kdy Dan řekne slovo „florbal“. Sakryš, jak mám zároveň vnímat Verču, se kterou si povídám?
Teď! Knížky se sypou na zem. Jé, ono to dělá větší hluk, než jsem čekala…
Po páté: Jooo! Už zvládám nenuceně konverzovat s Verčou a zároveň sledovat Dana s Bárou a posouvat loket dál a dál doleva, až… buch!
Ani by člověk neřekl, jak je těžké nenápadně shodit knížky ze stolu.


Petra – Shazovačka knih

14. 1. 2012 – Dej sem to zboží – v Brně!

Pro veliký úspěch minulých her a shodou okolností jsme se rozhodli zreprízovat Dej Sem to Zboží, ale tentokrát mimo svá obvyklá rejdiště: tuto sobotu, 14. ledna, to budeme hrát v Brně! Kdo se chcete přidat, přijďte v 16:30 na náměstí Svobody k orloji.

Stručný nástin pravidel zde.

Na četné dotazy dodáváme, že pokud máte po přečtení pravidel pocit, že by hra mohla být poněkud nebezpečná, nebojte se. Za žádných okolností nechceme narušovat chod supermarketu, či omezovat běžné nakupující. Hra bude probíhat tak, abychom způsobili co nejméně rozruchu (nejraději žádný). Budeme se chovat slušně a rozumně, aby nás nevyvedla skutečná ochranka :)

Hrát budeme na dva poločasy (aby se týmy vystřídaly), celkem něco přes hodinu.

Jedinci vybavení Facebookem mohou využít i FB event této akce.

13. 1. 2012 – Déjà vu

Neo: Viděl jsem černou kočku…a pak ještě jednu, stejnou.
Trinity: Jak moc stejnou? Byla to ta samá kočka?
Neo: Možná…nevím.

Zažili jste někdy déjà vu? Šestkrát po sobě? Může se vám to stát – 13. ledna.

Místo: Praha, v centru.
Datum: pátek, 13.1.2012
Čas: cca 18:00-19:00

Jak říká Banksy, špatní umělci imitují, ti dobří kradou; tenhle nápad jsme proto sprostě vykradli od Improv Everywhere, a ještě se u toho drze šklebíme.

Rybičky vyloveny!

Protože o stanici vedle probíhalo organizované mrznutí, krátce po šesté jsme projevili solidaritu a mrzli pod koněm. Rozbalivše transparent, doputovali jsme na Můstek, již tradiční rejdiště rybiček (pobavilo nás tamní rybologo, ale my nesmíme ani naznačovat, neb by to byla skrytá reklama ;) ).

Kolemjdoucí koukali – „jéé, rybičky“, ale i „co blbnete?“; letos se k nám bohužel nikdo nepřidal. Celkem bylo uloveno nespočetné množství ryb, a to táááákhle velikých. Vzhledem k absenci vhodného osvětlení a/nebo fotoaparátu schopného fotit v osvětlení nevhodném máme použitelnou fotografii pouze skupinovou, s transparentem dosud kompletním (Jakož u minulých ročníků, ani letos transparent nevydržel do Vánoc, jakkoli pevně byl konstruován.).

Zarybařivše si dosyta, přesunuli jsme se v hojném počtu do pohostinnějšího klimatu, kde byl načrtnut obrys věcí příštích – bude se na co těšit, a to i po Vánocích!

(Vánoce bez Rybiček nejsou Vánoce, a Rybičky bez transparentu nejsou Rybičkami. Nuže, tvorba transparentu byla akce sama o sobě – cestující na Karlově náměstí docela koukali, když jsme na ně přes koleje zkušebně vybalili transparent.
Poznatek č.1: Tyče musí být dlooouhé, jinak musí nosiči transparentu chodit s rukama hore, aby nechytali kromě rybiček i chodce. „Metr třicet? V pohodě, to bude stačit…“ Nestačilo.
Poznatek č.2: Když je transparent chatrný, přetrhne se. Když je festovní (jako letos), klade převeliký aerodynamický odpor.)