Express Masarykovo n

V neděli 13. května se v Praze otevíralo nové železniční spojení mezi Masarykovým nádražím a Kampou. Slavnostní kolaudací byla pověřena instituce nejpovolanější – Děsír. Vagonky, včetně mašinky a jídelního vozu, se sešly v nádražní hale a krátce po šesté hodině večerní se spojily ve vlak, který se za hlasitého houkání vydal na cestu. Vlak byl opatřen cedulemi „Express“ a „Masarykovo nádraží – Kampa“, to kdyby to náhodou někdo nepochopil. Bez větších zádrhelů vlak přejel náměstí Republiky, Celetnou ulici, Staroměstské náměstí, kde se na chvíli připojilo pár Němců, Karlovu ulici, Karlův most a slavnostní kolaudační jízdu ukončil na třetí koleji Jungmanova nádraží na Kampě. Je nutné zmínit, že dopravní situace po cestě nebyla příliš dobrá. Po trati se ledabyle procházeli lidé, především turisti. Kdyby na ně mašinka včas nezahoukala, mnozí z nich by se nechali přejet. Na Karlově mostě stála na jednom místě asi dvacetičlenná skupina cizinců, která ani nezaregistrovala, že se zastavila na kolejích. Jak vidno, jejich průvodce nebyl dostatečně kvalifikovaný v oblasti bezpečnosti.  Ze zběžného sociologického pozorování z pozice mašinfíry usuzuji, že v Japonsku pravděpodobně nejezdí vlaky, protože žádným jiným způsobem si nedokážu vysvětlit tak nadměrný zájem Japonců, kteří si vlak náruživě fotografovali. Někteří lidé byli však na vlaky navyklejší. Především oceňují kolegu, který nám již před výjezdem z nádražní haly zasignalizoval, že je trať volná a mi můžeme jet. Občas někdo z kolemjdoucích zamával na pozdrav, zapískal či zahoukal (jakoby si snad myslel, že je vlak).

Co dodat? Trať bude do příště třeba vyspravit, na mnoha místech to dost drncalo, a označit řádnými značkami zakazující vstup nepovolaným osobám na koleje, aby nedošlo k tragédiím v podobě přejetých turistů s fotoaparátem v ruce.

 

Dominik Obruča



Podzemn

Vážení přátelé pražského undergroundu,

Je mi ctí seznámit vás s okolnostmi akce „Podzemní neautorské čtení,“ kterážto se konala v úterý 13. 3. 2012 na přestupních stanicích Můstek a Florenc.

Akce se inspirovala podobným happeningem, který před pár lety udělali v tunelech na Můstku studenti gymnázia PORG. Tentokrát se však jednalo o větší akci, s širší škálou účastníků a především s poněkud větším zájmem médií.

V pondělí večer, tedy den před akcí, jsem dostal od kamaráda, který dělá pro lidovky.cz, e-mail s tiskovou zprávou od ČTK. Díky této zprávě jsem se dozvěděl, že naše akce je součástí projektu Praha – město literatury, kterým se Praha snaží získat prestižní titul „Kreativní město literatury,“ udělovaný UNESCEM. O této spojitosti děsíří akce s největší kulturní organizací na světě neměl, až do vydání tiskové zprávy, nikdo z Děsíru ani ponětí.  Hned jsem se podíval na web tohoto kulturního projektu, o jehož existenci jsem před tím pranic nevěděl.  A hle, ČTK nelhalo.

Inu, když některé nepodstatné detaily o vlastní akci neví účastníci, ba ani organizátoři, tak to ještě neznamená, že by se konal konec světa. Hlavní je, že tyto detaily znají novináři. A tak se během následujících několika hodin po vydání zprávy pozvánka na předčítání objevila na stránkách denik.cz, ulice.tyden.cz, na různých literárních stránkách pro čtenáře, spisovatele, pseudočtenáře a pseudospisovatele. Také na různých facebookových stránkách, včetně na zdi městské knihovny ve Vyškově nebo oficiální fb stránce úřadu Prahy 1.

V inkriminovaný den ráno se v deníku Metro objevila krátká zpráva, která zdůrazňovala fakt, že akce není povolená a že vedení Dopravního podniku o ničem neví. Z článku jsme se také dozvěděli další novinku, a totiž, že akci organizuje jistý pan Moravec, který ale nakonec na akci nedorazil. Do metra zvalo také rádio Regina a prý i Radiožurnál.

Kdyby na sraz u koně dorazili všichni, kdo svou účast přislíbili na facebooku, zaplnili bychom pravděpodobně půlku pražského metra (dokonce také existoval nerealizovaný alternativní plán, jak lidi rozdistribuovat rovnoměrně po všech okolních stanicích). Když jsem ve tři čtvrtě na šest stál pod koněm jen já s Kryštofem, bývalým spolužákem a pamětníkem prvního podzemního čtení, pochopil jsem, že to s tou účastní nebude přece je tak dramatické. Leč nedlouho po šesté zde již v několika malých šišoidech postávaly skupinky lidí s připravenými knihami. Obrovský dav valící se od magistrály se nakonec naštěstí ukázal býti davem italských turistů. Kromě lidí knihami si sem nečekaně velké množství lidí přineslo fotoaparáty, kamery, nahrávací zařízení apod. Jeden reportér se svérázných smyslem pro humor (alespoň tuším, že se mělo jednat o humor, ono u takovýchto případů je někdy těžké rozklíčovat, o co se vlastně jedná) dokonce odvedl Piškvora stranou, aby s ním natočil živý a neživý vstup do televize a vzniklo z toho tohle: http://www.metropol.cz/porady/city-koktejl/3037/ od 11:40 a 39:20 a tohle: http://www.metropol.cz/porady/prazeni/3239/ od 30:15.

Když už se zdálo, že jsme definitivně všichni, obsadili jsme přestupní tunely na Můstku a na Florenci a začali číst. Škála předčítaných textů byla opravdu zajímavá. Od klasického dramatu Romeo a Jůlie, přes Hrdého Budžese, dadaistické povídky Daniila Charmse, povídání o pražské hromadné dopravě, fantasy Terryho Prachetta, filosofický spis Fridricha Nietzscheho až po Jánevimco od Jánevimkoho.

Na Florenci nás bylo jen pár, takže jsme zaplnili jen asi polovinu přestupu. Navzdory tomu jsem se cítil býti populární hvězdou. Terčem novinářských blesků jsem se stal tak asi padesátkrát. Nakonec na druhý den se na webu Pražského Deníku objevilo pár fotek, a to bez mé účasti.

Mimo to se tunely potuloval i student žurnalistiky píšící práci do školy, trojice posluchačů, která u každého předčítajícího postála tak deset minut, a jeden pochybný undergroundový hudebník, který nadával na Romea a Jůlii, že mu snižují zisky jeho ilegální umělecké činnosti prováděné v sousedním tunelu.

Ohlasy účastníků byly veskrze pozitivní („Tak jako tak více takových akcí!“ „Byl jsem, bylo to bezvadné, jen tak dál, kdy bude další?“ atd.), všichni, od kterých jsem slyšel nějakou odezvu, byli nadšení a spokojení. Jen některé trochu zklamal nezájem cestujících. Pozastavil se jen málokdo a téměř nikdo nepostál delší dobu.

Doufejme tedy, že naše snažení alespoň dopomůže tomu, aby se UNESCO osmělilo a dalo Praze ten titul „Kreativní město literatury.“

Podívejte se také na video a fotografie z akce. Pokud byste náhodou měli ještě nějakou dokumentaci z akce nebo byste někde v médiích objevili o čtení zprávu, která zde ještě nebyla zmíněna anebo kdybyste vypátrali totožnost onoho záhadného pana Moravce, který celou akci organizoval, tak nám prosím dejte vědět na desircz@gmail.com.

Dominik Obruča