Report: Metrohr

Protože jezdit metrem jen tak z bodu A do bodu B svede každý, rozhodli se hybné síly za Děsírem stojící o zpestření hromadné dopravy. Na programu metrohrádek, vypsaných na 13.8., se našla jak parafráze na honěnou, tak na schovávanou. Účast byla příjemně vysoká a slunko svítilo.

První na programu byla skupinová honěná na svaté trojici metra. Mezi stanice Florenc, Můstek a Muzeum jsme vyrazili ve dvou nezávislých trojicích, které na sebe uzmuli roli lovné zvěře. Lovci (všichni ostatní) museli vždy skupinku uhnat ve větším počtu (čti ve alespoň ve čtyřech), za každé ulovení si každý lovec připsal bod. Podle autora tohoto reportu se nejednalo o fér hru, neb hned do prvního kola nastoupil s jednou dámou rudovlasou a druhou fialovovlasou. Takže jsme měli opravdu velmi nenápadnou skupinu.. :)

Po honěné přišlo na řadu nadzemní zpestření – na plácku hned pod Svatým Václavem jsme se s vervou nadšených osmiletých děti na hodině tělocviku do hraní rybiček a cukrkáva. Přítomní kolemjdoucí nám s úsměvem na tváři vyklidili téměř celou plochu, takže hrát bylo kde a defakto jsme i rozšířili řady. Na dvě hry cukrkávy se k nám přidala jedna cca pětiletá holčička.

Ovšem zpátky pod zem! A na regulérní schovávanou. V jednom vlaku (tj. všech vagonech) jsme hráli na schovávanou. Dva honiči chodí po vagonech a hledají všechny hrající děsíráky. V zastávkách se smí přebíhat mezi vagony, převlékat se, schovávat se pod sedačky a do cizích kočárů, pokud přidružená maminka dovolí. (Ne, to nikdo neudělal. Myslím.)

Pěkně po hobitovsku jsme projeli tam a zase zpátky… a v tento moment se autor reportu oddělil a vydal se metrem trapně tradičně za svými záležitostmi. Ovšem že zábava byla i poté napoví fotky z akce.

Report: Improsbor

Sešlo se cca devět hudebnických wanabe a dvě hudebnice. Hudební složení bylo – 1 kytara, 1 trubka, 1 flétna, 2 tyče, 1 kýbl, 1 kolo, 1 barel na vodu, 2 lahve (jedna z nich úspěšně vypita ještě před začátkem produkce) a několik variací chrastících a ťukacích předmětů. Skupinu doplňoval zvuky nevydávající fotograf.

Aby šlo během putovního koncertu odlišit kakofonii od důmyslné hudby, vyrazila celá skupina na první a zároveň poslední zkoušku – do Sherwoodu u Hlavního nádraží. Po cca 20 minutovém zkoušení se sbor vydal napříč Václavským náměstím. Směs koled, trampských písní, neznalosti textů a všeobecných pazvuků příjemně usměrňovala kytara, jíž vládla jistě profesionální zpěvačka… takže se místy dokonce i jednalo o hudbu, když se všem dařilo.

Bohužel jsem musel (spolu s v práci ukradeným barelem) skupinu opustit po cca půl hodině. To sboru ovšem hudebně nejspíše jen pomohlo. Na zveřejněném videu zpívá a hraje uskupení na dolním konci Václavského náměstí. Zde se již připojilo několik dobrovolníků, kteří si Slavíky střihli se sborem bez donucení či verbování.