Co dodat? Trať bude do příště třeba vyspravit, na mnoha místech to dost drncalo, a označit řádnými značkami zakazující vstup nepovolaným osobám na koleje, aby nedošlo k tragédiím v podobě přejetých turistů s fotoaparátem v ruce.

Dominik Obruča

Vlaky jsou plně ekologické a projíždí přímo atraktivním prostředím centra Prahy! Z Masarykova nádraží na náměstí Republiky, Prašnou branou do Celetné, na Staroměstské náměstí, okolo orloje do Karlovy, a přímo přes Karlův most na Kampu. Navíc umožňují výstup a nástup (pozor, do zadního vozu!) kdekoli za jízdy!

A to nejlepší na konec: jízdenky jsou zcela zdarma!

K nástupu se dostavte v 18.00 do haly Masarykova nádraží.

Pár citací z Facebooku:

Alena Dvořáková: To bylo ..dle mého názoru.. dneska perfektní..!
Štěpán Wenke: Pro mě asi zatím nejlepší děsírovská akce. Díky všem.
Zahradnice Partyzánská: Skvělá akce, užily jsme si s kamarádkou objímací cestu až domů do Holešovic . Díky moc. Doufám, že to někdy zopakujeme.

Budeme se mít rádi.

Free Hugs, tedy objetí zdarma, je jednoduchá akce ze zlatého fondu recesisty. Potřebujete jen ceduli, inzerující vaši ochotu objímat, rušnou ulici a lásku k bližnímu. Pokud je vám akce neznámá, podívejte se na web freehugscampaign.org zakladatele téhle krásné tradice, nebo na některé ze spousty videí na internetech – třeba tohle:

Sraz: 13.4.2012, 18:00, pod Koněm. Sebou ceduli (kdo může), případně nějaké budou i na místě.

Přijďte potěšit sebe i ostatní!

Je mi ctí seznámit vás s okolnostmi akce „Podzemní neautorské čtení,“ kterážto se konala v úterý 13. 3. 2012 na přestupních stanicích Můstek a Florenc.

Akce se inspirovala podobným happeningem, který před pár lety udělali v tunelech na Můstku studenti gymnázia PORG. Tentokrát se však jednalo o větší akci, s širší škálou účastníků a především s poněkud větším zájmem médií.

V pondělí večer, tedy den před akcí, jsem dostal od kamaráda, který dělá pro lidovky.cz, e-mail s tiskovou zprávou od ČTK. Díky této zprávě jsem se dozvěděl, že naše akce je součástí projektu Praha – město literatury, kterým se Praha snaží získat prestižní titul „Kreativní město literatury,“ udělovaný UNESCEM. O této spojitosti děsíří akce s největší kulturní organizací na světě neměl, až do vydání tiskové zprávy, nikdo z Děsíru ani ponětí.  Hned jsem se podíval na web tohoto kulturního projektu, o jehož existenci jsem před tím pranic nevěděl.  A hle, ČTK nelhalo.

Inu, když některé nepodstatné detaily o vlastní akci neví účastníci, ba ani organizátoři, tak to ještě neznamená, že by se konal konec světa. Hlavní je, že tyto detaily znají novináři. A tak se během následujících několika hodin po vydání zprávy pozvánka na předčítání objevila na stránkách denik.cz, ulice.tyden.cz, na různých literárních stránkách pro čtenáře, spisovatele, pseudočtenáře a pseudospisovatele. Také na různých facebookových stránkách, včetně na zdi městské knihovny ve Vyškově nebo oficiální fb stránce úřadu Prahy 1.

V inkriminovaný den ráno se v deníku Metro objevila krátká zpráva, která zdůrazňovala fakt, že akce není povolená a že vedení Dopravního podniku o ničem neví. Z článku jsme se také dozvěděli další novinku, a totiž, že akci organizuje jistý pan Moravec, který ale nakonec na akci nedorazil. Do metra zvalo také rádio Regina a prý i Radiožurnál.

Kdyby na sraz u koně dorazili všichni, kdo svou účast přislíbili na facebooku, zaplnili bychom pravděpodobně půlku pražského metra (dokonce také existoval nerealizovaný alternativní plán, jak lidi rozdistribuovat rovnoměrně po všech okolních stanicích). Když jsem ve tři čtvrtě na šest stál pod koněm jen já s Kryštofem, bývalým spolužákem a pamětníkem prvního podzemního čtení, pochopil jsem, že to s tou účastní nebude přece je tak dramatické. Leč nedlouho po šesté zde již v několika malých šišoidech postávaly skupinky lidí s připravenými knihami. Obrovský dav valící se od magistrály se nakonec naštěstí ukázal býti davem italských turistů. Kromě lidí knihami si sem nečekaně velké množství lidí přineslo fotoaparáty, kamery, nahrávací zařízení apod. Jeden reportér se svérázných smyslem pro humor (alespoň tuším, že se mělo jednat o humor, ono u takovýchto případů je někdy těžké rozklíčovat, o co se vlastně jedná) dokonce odvedl Piškvora stranou, aby s ním natočil živý a neživý vstup do televize a vzniklo z toho tohle: http://www.metropol.cz/porady/city-koktejl/3037/ od 11:40 a 39:20 a tohle: http://www.metropol.cz/porady/prazeni/3239/ od 30:15.

Když už se zdálo, že jsme definitivně všichni, obsadili jsme přestupní tunely na Můstku a na Florenci a začali číst. Škála předčítaných textů byla opravdu zajímavá. Od klasického dramatu Romeo a Jůlie, přes Hrdého Budžese, dadaistické povídky Daniila Charmse, povídání o pražské hromadné dopravě, fantasy Terryho Prachetta, filosofický spis Fridricha Nietzscheho až po Jánevimco od Jánevimkoho.

Na Florenci nás bylo jen pár, takže jsme zaplnili jen asi polovinu přestupu. Navzdory tomu jsem se cítil býti populární hvězdou. Terčem novinářských blesků jsem se stal tak asi padesátkrát. Nakonec na druhý den se na webu Pražského Deníku objevilo pár fotek, a to bez mé účasti.

Mimo to se tunely potuloval i student žurnalistiky píšící práci do školy, trojice posluchačů, která u každého předčítajícího postála tak deset minut, a jeden pochybný undergroundový hudebník, který nadával na Romea a Jůlii, že mu snižují zisky jeho ilegální umělecké činnosti prováděné v sousedním tunelu.

Ohlasy účastníků byly veskrze pozitivní („Tak jako tak více takových akcí!“ „Byl jsem, bylo to bezvadné, jen tak dál, kdy bude další?“ atd.), všichni, od kterých jsem slyšel nějakou odezvu, byli nadšení a spokojení. Jen některé trochu zklamal nezájem cestujících. Pozastavil se jen málokdo a téměř nikdo nepostál delší dobu.

Doufejme tedy, že naše snažení alespoň dopomůže tomu, aby se UNESCO osmělilo a dalo Praze ten titul „Kreativní město literatury.“

Podívejte se také na video a fotografie z akce. Pokud byste náhodou měli ještě nějakou dokumentaci z akce nebo byste někde v médiích objevili o čtení zprávu, která zde ještě nebyla zmíněna anebo kdybyste vypátrali totožnost onoho záhadného pana Moravce, který celou akci organizoval, tak nám prosím dejte vědět na desircz@gmail.com.

Dominik Obruča

Veřejné předčítání proběhne v úterý 13. března 2012.
Sraz je v 18.00 pod ocasem, předpokládaný konec v 19.30. Číst budeme v prostoru přestupních stanic – Můstek, Florenc, Muzeum (dle počtu dorazivších).

Všichni předčítající jsou srdečně zváni!
Zapojit se může kdokoli, na žánru knihy nezáleží. Neberte ovšem nic nevhodného pro veřejnou reprodukci .

Poznávání na srazu bylo náročnější, jelikož se nikdo nedostavil s výrazným transparentem, nicméně postupně jsme odfiltrovali mladíky s květinou a dívky s očekáváním ve tváři, utvořili tu naši skupinu a vzájemně se dekorovali výbavou přinesenou i na místě stvořenou. Někteří opozdilci se dokonce ukázali s většími transparenty, takže jsme se vydávali na cestu s poutači různých velikostí, ba dokonce jsme byli i připraveni na mezinárodní komunikaci cizími jazyky a univerzálními symboly.

Jen co jsme se rozešli (čti: zahájili chůzi, k tomu druhému významu jaksi nemáme předpoklady), sesypali se na nás fotografové z médií (odhadem jeden), výsledek čehož můžete spatřit v dnešní pražské mutaci MF Dnes vedle pěkného článku o Děsíru. Následně jsme přešli Václavák, kde nás kolemjdoucí většinou měli hlavně za překážku ve shonu, a pustili se do klidnějších a tedy pro naši věc plodnějších ulic.

Potkávali jsme páry, které se na nás většinou usmívaly, ač někteří zejména pánové poněkud přejícně. Potkávali jsme páry, které se nás bály. Potkávali jsme jednotlivce, kteří spěchali a na podivíny s cedulkami neměli čas. Potkali jsme výpravu asiatů, kteří z nás nebyli právě moudří.

Stejně tak jsme ale potkávali spoustu těch, kteří se po přečtení transparentů zasmáli, nadšené turisty, kteří budou mít pár zvláštních fotek z výletu navíc, dokonce se k nám sem tam někdo na chvíli přidal. Vyměnili jsme si poznatky o osamělosti s bezdomovci, studenty, turisty… Procvičili jsme si angličtinu s osamělým hostem, který za námi vyběhl z restaurace a zval nás k posezení.

Rozdávali jsme čokoládová srdce kolemjdoucím (s výjimkou očividně párovaných). Většina odmítla a spěchala dál, snad z vypěstovaného pouličního reflexu. Někteří se alespoň stihli usmát, za což jim děkuji (no, aspoň slečny a dámy, pánové se na chlápka, co jim nabízí čokoládová srdíčka, tvářili všelijak). Někteří si s chutí vzali a prohodili pár slov, za což jim tleskám. Ale stejně jsme se o většinu nakonec museli postarat sami .

Překvapovali jsme vyzývavým ukazováním transparentů lidi za okny. Obvykle jsme pobavili hosty v hospodách a výčepech a vyděsili hosty v luxusních restaurantech a barech.

Záhy po startu jsme ztratili organizátorku a znovu se našli až na konci.

Trochu jsme zmrzli.

Ale svátek svatého Valentýna jsme oslavili jak se na nezadané patří. Co myslíte, kdo z vás půjde napřesrok?

Zajímá vás, kdo to vyhrál?
Byli to nakupující fanatici: Piškvor, Vítek, Ondra, Máj, Honza, Lung a Noby. Přivezli neuvěřitelných 64 kusů zboží a i po vynásobení koeficientem spravedlnosti převálcovali druhou skupinu na celé čáře.
Ale druhé místo si uznání také rozhodně zaslouží! Gratulujeme, Jolo, Johny, Michale, Jirko, Aleno a Marceli! Vaše číslo bylo vskutku magické: 22 kusů!

Pár zajímavostí na závěr:
Nejhorlivěji nakupující dvojice: Vítek s Ondrou (opět to číslo: 22 kusů!)
Zboží, kterého se přivezlo nejvíc: (18 kusů) cena 59,90
Zboží, které nepřivezl nikdo: 5,00
Nejvyšší cena: 199,00
Nejnižší cena: 5,00
Nejdelší nepřerušený dodej zboží: 6 kusů po sobě (Vítek a Ondra)

A úplně na konec: v pokladním košíku se (jak si určitě dovedete představit) sešly opravdu rozličné věci. Bylo krásné tu rozmanitost pozorovat (Proboha, kde jen tohle mohli sebrat?!) Zde je výčet kousků, které mi zůstaly v paměti:
deštník
deodoranty Rexona
tatranky (doufám, že neutrpěly moc zlomenin)
balená rajčata
balená jablka (snad všechny možné barvy)
pomeranče (do třetice všeho dobrého ovoce)
květináč
wc vonítko
dámské kalhotky (nadšeně přivezl Piškvor)
svářečské rukavice
toaleťáky
pěna do koupele (ta nám taky dala zabrat!)
cosi jako instantní polévka v kelímku (snad všechny možné příchutě)
chlast všeho druhu (tady jsme si vracení užily dosytosti: vždyť všechny ty flašky vypadají stejně!)

Petra

Pojďme si zahrát tuto slavnou hru. Že jste z ukázky nepochopili, oč jde? Vůbec nevadí! Připravili jsme pro vás krátký výcuc z pravidel.
Stačí tedy dvě věci: přečíst si následujících pár řádků a sebrat trochu odvahy (není jí potřeba moc) a přijít…

Sraz: 17.55 na Chodově (ve vestibulu metra – hned nad schody mimo placený prostor)

Dej sem to zboží – pravidla
Průběh hry
Hra probíhá v supermarketu, za běžného provozu. Hráči jsou rozděleni do dvou skupin: kupující (pašeráky) a ochranku. Hráči se po hypermarketu mohou pohybovat pouze ve dvojících a s nákupním vozíkem.

Kupující se snaží najít zboží ceny určené na začátku hry (například libovolné zboží za 57 Kč) a dovézt ho do pokladny (nejedná se o skutečnou pokladnu, ale o pokladnu provozovanou organizátory).

Ochranka se snaží kupujícím v nákupu zabránit a to pouze jediným dovoleným způsobem: dotykem svého vozíku a vozíku kupující dvojice (žádný brutální náraz).
Takto chycená dvojice musí odevzdat zboží ochrance, která je chytila, a může jít znovu nakupovat. Ochranka je povinna najít místo, ze kterého zboží pochází, a vrátit ho tam.

Po uplynutí časového limitu (30-60 minut) se role prohodí. Vítězí skupina, která dokázala jako kupující dovést více zboží.

Pokud máte po přečtení pravidel pocit, že by hra mohla být poněkud nebezpečná, nebojte se. Za žádných okolností nechceme narušovat chod supermarketu, či omezovat běžné nakupující. Hra bude probíhat tak, abychom způsobili co nejméně rozruchu (nejraději žádný).
A věřte mi, lidé si nevšimnou téměř ničeho. Už jsem hru hrála víckrát a nikdy nebyl problém.