Poznávání na srazu bylo náročnější, jelikož se nikdo nedostavil s výrazným transparentem, nicméně postupně jsme odfiltrovali mladíky s květinou a dívky s očekáváním ve tváři, utvořili tu naši skupinu a vzájemně se dekorovali výbavou přinesenou i na místě stvořenou. Někteří opozdilci se dokonce ukázali s většími transparenty, takže jsme se vydávali na cestu s poutači různých velikostí, ba dokonce jsme byli i připraveni na mezinárodní komunikaci cizími jazyky a univerzálními symboly.

Jen co jsme se rozešli (čti: zahájili chůzi, k tomu druhému významu jaksi nemáme předpoklady), sesypali se na nás fotografové z médií (odhadem jeden), výsledek čehož můžete spatřit v dnešní pražské mutaci MF Dnes vedle pěkného článku o Děsíru. Následně jsme přešli Václavák, kde nás kolemjdoucí většinou měli hlavně za překážku ve shonu, a pustili se do klidnějších a tedy pro naši věc plodnějších ulic.

Potkávali jsme páry, které se na nás většinou usmívaly, ač někteří zejména pánové poněkud přejícně. Potkávali jsme páry, které se nás bály. Potkávali jsme jednotlivce, kteří spěchali a na podivíny s cedulkami neměli čas. Potkali jsme výpravu asiatů, kteří z nás nebyli právě moudří.

Stejně tak jsme ale potkávali spoustu těch, kteří se po přečtení transparentů zasmáli, nadšené turisty, kteří budou mít pár zvláštních fotek z výletu navíc, dokonce se k nám sem tam někdo na chvíli přidal. Vyměnili jsme si poznatky o osamělosti s bezdomovci, studenty, turisty… Procvičili jsme si angličtinu s osamělým hostem, který za námi vyběhl z restaurace a zval nás k posezení.

Rozdávali jsme čokoládová srdce kolemjdoucím (s výjimkou očividně párovaných). Většina odmítla a spěchala dál, snad z vypěstovaného pouličního reflexu. Někteří se alespoň stihli usmát, za což jim děkuji (no, aspoň slečny a dámy, pánové se na chlápka, co jim nabízí čokoládová srdíčka, tvářili všelijak). Někteří si s chutí vzali a prohodili pár slov, za což jim tleskám. Ale stejně jsme se o většinu nakonec museli postarat sami .

Překvapovali jsme vyzývavým ukazováním transparentů lidi za okny. Obvykle jsme pobavili hosty v hospodách a výčepech a vyděsili hosty v luxusních restaurantech a barech.

Záhy po startu jsme ztratili organizátorku a znovu se našli až na konci.

Trochu jsme zmrzli.

Ale svátek svatého Valentýna jsme oslavili jak se na nezadané patří. Co myslíte, kdo z vás půjde napřesrok?

Zajímá vás, kdo to vyhrál?
Byli to nakupující fanatici: Piškvor, Vítek, Ondra, Máj, Honza, Lung a Noby. Přivezli neuvěřitelných 64 kusů zboží a i po vynásobení koeficientem spravedlnosti převálcovali druhou skupinu na celé čáře.
Ale druhé místo si uznání také rozhodně zaslouží! Gratulujeme, Jolo, Johny, Michale, Jirko, Aleno a Marceli! Vaše číslo bylo vskutku magické: 22 kusů!

Pár zajímavostí na závěr:
Nejhorlivěji nakupující dvojice: Vítek s Ondrou (opět to číslo: 22 kusů!)
Zboží, kterého se přivezlo nejvíc: (18 kusů) cena 59,90
Zboží, které nepřivezl nikdo: 5,00
Nejvyšší cena: 199,00
Nejnižší cena: 5,00
Nejdelší nepřerušený dodej zboží: 6 kusů po sobě (Vítek a Ondra)

A úplně na konec: v pokladním košíku se (jak si určitě dovedete představit) sešly opravdu rozličné věci. Bylo krásné tu rozmanitost pozorovat (Proboha, kde jen tohle mohli sebrat?!) Zde je výčet kousků, které mi zůstaly v paměti:
deštník
deodoranty Rexona
tatranky (doufám, že neutrpěly moc zlomenin)
balená rajčata
balená jablka (snad všechny možné barvy)
pomeranče (do třetice všeho dobrého ovoce)
květináč
wc vonítko
dámské kalhotky (nadšeně přivezl Piškvor)
svářečské rukavice
toaleťáky
pěna do koupele (ta nám taky dala zabrat!)
cosi jako instantní polévka v kelímku (snad všechny možné příchutě)
chlast všeho druhu (tady jsme si vracení užily dosytosti: vždyť všechny ty flašky vypadají stejně!)

Petra

Pojďme si zahrát tuto slavnou hru. Že jste z ukázky nepochopili, oč jde? Vůbec nevadí! Připravili jsme pro vás krátký výcuc z pravidel.
Stačí tedy dvě věci: přečíst si následujících pár řádků a sebrat trochu odvahy (není jí potřeba moc) a přijít…

Sraz: 17.55 na Chodově (ve vestibulu metra – hned nad schody mimo placený prostor)

Dej sem to zboží – pravidla
Průběh hry
Hra probíhá v supermarketu, za běžného provozu. Hráči jsou rozděleni do dvou skupin: kupující (pašeráky) a ochranku. Hráči se po hypermarketu mohou pohybovat pouze ve dvojících a s nákupním vozíkem.

Kupující se snaží najít zboží ceny určené na začátku hry (například libovolné zboží za 57 Kč) a dovézt ho do pokladny (nejedná se o skutečnou pokladnu, ale o pokladnu provozovanou organizátory).

Ochranka se snaží kupujícím v nákupu zabránit a to pouze jediným dovoleným způsobem: dotykem svého vozíku a vozíku kupující dvojice (žádný brutální náraz).
Takto chycená dvojice musí odevzdat zboží ochrance, která je chytila, a může jít znovu nakupovat. Ochranka je povinna najít místo, ze kterého zboží pochází, a vrátit ho tam.

Po uplynutí časového limitu (30-60 minut) se role prohodí. Vítězí skupina, která dokázala jako kupující dovést více zboží.

Pokud máte po přečtení pravidel pocit, že by hra mohla být poněkud nebezpečná, nebojte se. Za žádných okolností nechceme narušovat chod supermarketu, či omezovat běžné nakupující. Hra bude probíhat tak, abychom způsobili co nejméně rozruchu (nejraději žádný).
A věřte mi, lidé si nevšimnou téměř ničeho. Už jsem hru hrála víckrát a nikdy nebyl problém.

Stručný nástin pravidel zde.

Na četné dotazy dodáváme, že pokud máte po přečtení pravidel pocit, že by hra mohla být poněkud nebezpečná, nebojte se. Za žádných okolností nechceme narušovat chod supermarketu, či omezovat běžné nakupující. Hra bude probíhat tak, abychom způsobili co nejméně rozruchu (nejraději žádný). Budeme se chovat slušně a rozumně, aby nás nevyvedla skutečná ochranka

Hrát budeme na dva poločasy (aby se týmy vystřídaly), celkem něco přes hodinu.

Jedinci vybavení Facebookem mohou využít i FB event této akce.

Neo: Viděl jsem černou kočku…a pak ještě jednu, stejnou.
Trinity: Jak moc stejnou? Byla to ta samá kočka?
Neo: Možná…nevím.

Zažili jste někdy déjà vu? Šestkrát po sobě? Může se vám to stát – 13. ledna.

Místo: Praha, v centru.
Datum: pátek, 13.1.2012
Čas: cca 18:00-19:00

Jak říká Banksy, špatní umělci imitují, ti dobří kradou; tenhle nápad jsme proto sprostě vykradli od Improv Everywhere, a ještě se u toho drze šklebíme.

Kolemjdoucí koukali – „jéé, rybičky“, ale i „co blbnete?“; letos se k nám bohužel nikdo nepřidal. Celkem bylo uloveno nespočetné množství ryb, a to táááákhle velikých. Vzhledem k absenci vhodného osvětlení a/nebo fotoaparátu schopného fotit v osvětlení nevhodném máme použitelnou fotografii pouze skupinovou, s transparentem dosud kompletním (Jakož u minulých ročníků, ani letos transparent nevydržel do Vánoc, jakkoli pevně byl konstruován.).

Zarybařivše si dosyta, přesunuli jsme se v hojném počtu do pohostinnějšího klimatu, kde byl načrtnut obrys věcí příštích – bude se na co těšit, a to i po Vánocích!

(Vánoce bez Rybiček nejsou Vánoce, a Rybičky bez transparentu nejsou Rybičkami. Nuže, tvorba transparentu byla akce sama o sobě – cestující na Karlově náměstí docela koukali, když jsme na ně přes koleje zkušebně vybalili transparent.
Poznatek č.1: Tyče musí být dlooouhé, jinak musí nosiči transparentu chodit s rukama hore, aby nechytali kromě rybiček i chodce. „Metr třicet? V pohodě, to bude stačit…“ Nestačilo.
Poznatek č.2: Když je transparent chatrný, přetrhne se. Když je festovní (jako letos), klade převeliký aerodynamický odpor.)

Kdy: úterý 13. 12. 2011, 18:00
Kde: Václavské náměstí, sraz pod koněm
S sebou: dobrou náladu

Pro ilustraci přikládáme pár slov z minulých ročníků:
Transparent nebyl jen pro srandu, sloužil i jako velice důležitý prostředek k výlovu! Navíc pod ním procházeli kolemjdoucí lidé (někdy ne zcela dobrovolně), jež se smáli a veselili s námi a pokoušeli se pochopit, co to vlastně znamená. Nejlépe to chápaly malé děti, nejhůře dospělí. Za všechny uvedu dva útržky zaslechnutých reakcí:
Chlápek čtoucí transparent: „Demonstrace to nejni, reklama to nejni, … tak co to teda je?“
Malá holčička čtoucí transparent: „Jééé tatíí … rybičky, rybáři jedou … já chci hvát!“
Tatínek, který se nám doposud snažil spíše vyhnout, zmateně: „To je nějaká hra ?“ Holčička, tentokrát zmateně ona: „Ty to neznáš?!“

první cesta:
„Pojďte, jdeme, běžíme!“ To bude sranda, takhle běžet přece vydržím celkem dlouho… kopec krásně ubíhal, hovor pomáhal zapomenout, že běžíme do kopce. Pak nastalo první škrábání se mimo cestu do prudkého svahu. Oj, nebude to taková legrace…
Schody zvládnuty vpohodě, nahoře mě překvapil vlastní začínající sípot a slabost. Ale běží se dál!
Hurá, tady už to můžeme otočit!
Dolů se běží krásně, bereme to občas zkratkami mimo cesty.

druhá cesta:
Tyjo, ještě dvakrát… Cíl se zdá být v nedohlednu, už začínám tušit, že to bude celkem záhul. Nicméně stále se mi běží dobře. Nejdřív jsem to chtěla vzít zase zkratkou prudce nahoru, pak jsem se ale nechala ostatními přesvědčit, že cestičky budou lepší.
Dech je ještě celkem vpohodě, schody už jsou horší. Tělo se samo od sebe nahoře zastaví.
K vytyčenému bodu nahoře už neběžím s takovým nadšením.
Ale cesta dolů zase krásně osvěží!

třetí cesta:
Johny je blázen! Chce to běžet ještě minimálně po čtvrtý!
Vybíháme podstatně pomaleji, ale stále běžíme. Už nejsme všichni, na svazích Ještědu vyplivl duši Ivo, poslední třetinu vzdal se slovy: „Já se nepotřebuju zasebevraždit.“
Náš běh je doprovázen sípavými zvuky a čas od času přechází do chůze (tedy já se chůzi bráním, jak se dá!).
Schody mě dostaly. Ač jsem se snažila sebevíc, vyběhnout prostě nešly. Musela jsem se potupně oddat výstupu s pouhými náznaky nějakého pohupování v kolenou.
Nad schody krátká pauza.
Cílová rovinka je tak třikrát delší než předtím.
Ale jsme tu!
Otáčíme se, než vychladneme, a běžíme dolů. Úžasný pocit! (I když kolena nejsou tak jistá, jako na začátku.) Johny to bere sáňkařským stylem.
Hurá, jsme dole u lanovky, Ještěd je dobyt!
Nakonec nepřijímáme nabídku jít do galerie Reona Argondiana na neomezené množství svařáku za 50 Kč (pán, co nás zval, se nejdřív dost divil, když jsme kolem něj probíhali asi potřetí) a míříme na něco teplého do studentské proslulosti zvané Trafika.
Tak zase příště!

Třeba na Mount Everestu?;-)

Petra

P. S.: Musím vás pochválit, že jste byli odvážní a šli do toho! Děkuju, Včelko, Barčo, Johny a Ivo! (A Kubo – základno;-))

Popadni svoji zlenivší fyzičku a doraž!

Sraz: v 16:00 u spodní stanice lanovky na Petřín
S sebou: doporučujeme věci na běhání

Petra